Novinky

Onemocní každý stý člověk

Podle psychiatrů postihuje bipolární afektivní porucha, která se označuje též jako maniodepresivní psychóza, zhruba jednoho dospělého člověka ze sta.

Neexistuje žádná riziková skupina, nemoc se nevyhýbá nikomu, žádnému věku, povolání či inteligenci. Podle odborného serveru stopstigma.cz, který je zaměřen na duševní poruchy, si mnozí nemocní komplikují situaci tím, že nevyhledají lékařskou pomoc.

“Buď proto, že si neuvědomují, že za jejich potížemi může stát lékařsky ovlivnitelný problém, nebo o tom vědí, ale stydí se to přiznat a doufají, že “to rozchodí” a překonají sami,” uvedl server.

“Velká část z nich nevěří, že existují možnosti, jak jim účinně pomoci a nutí se překonávat příznaky silou vůle, což je v období rozvinuté nemoci prakticky nemožné,” upozornil odborný web.

Maniodepresivní psychóza vzniká vzácně v dětství, obvykle až v mladém a středním dospělém věku. Podle odhadu jí trpí sedm až deset procent lidí, když se započítají i mírné formy nemoci. Riziko deprese a mánie je celoživotní. Lék s vysokou pravděpodobností vyléčí danou fázi nemoci, ale nezabrání tomu, aby se znovu neobjevila.

Hromadící porucha (hoarding disorder)
Porucha, jejíž příznaky občas přepadnou téměř každého z nás. Patří mezi ně sentimentální hromadění bezcenných věcí, jako jsou hračky z dětství, staré výtisky časopisů nebo vystřižené články s pro nás zajímavým obsahem. Ať už si notoričtí vystřihovači novinových článků myslí o svém označení cokoli, “hromadící porucha” bude nejspíše zařazena do DSM-V.

Porucha přejídání (binge eating disorder)

Velmi rozporuplný je návrh “poruchy přejídání”, proti němuž se staví jeden z nejzřetelnějších kritiků DSM-V profesor Christopher Lane, autor knihy Stydlivost: Jak se z normálního chování stane nemoc (Shyness: How Normal Behaviour Became A Sickness).

Obává se, že by poruchou přejídání pravděpodobně trpěla většina obézních lidí. “Průzkum těchto příčin byl dosud neprůkazný a vysoce spekulativní, takže jsem velmi rozčilen tímto návrhem,” vyjádřil se Lane.

S jeho názorem nesouhlasí doktor David Haslam z Národního fora obezity: “Toto je vážný problém, který se týká až 20 % obézních pacientů.”

“Léčit to stále stejným způsobem – radou, aby zhubli, cvičili a dokonce se podrobili operaci – může být katastrofální, pokud nejsou vyřešeny emocionální problémy.”

Kognitivní porucha tempa (cognitive tempo disorder)

Složitý odborný název lze laicky nahradit výrazem nadměrná lenost. Příznaky zahrnují snění, nečinnost a lenivost. Pokud bude oficiálně schválena, nebude zřejmě o pacienty nouze.

Porucha občasných výbuchů (intermittent explosive disorder)

Stav, který se vyhne snad jen naprostým flegmatikům a kliďasům, bude pravděpodobně léčitelný. Náhlý vztek tak zažene pilulka a nadávky vzteklouna okolí omluví duševní poruchou.

Absexualita aneb Whitehouse syndrom

Nejbizarnější z navržených dodatků je definován jako vzrušení z pobouření pornografií. Za svůj název vděčí britské agitátorce Mary Whitehouse, která v 70. letech bojovala proti sexuálnímu obsahu v televizi. Obecně by touto poruchou mohl trpět každý, komu vadí sex, porno či odhalené ženské poprsí v médiích.

Formálnější název “absexualita” byl vytvořen jistou Carol Queen, majitelkou sex shopu v San Francisku. Ta ho používá k popisu těch, kdo protestují proti její práci. Dokonce vede kampaň na podporu zařazení této “nemoci” do DSM-V. Zatím to však vypadá, že její poněkud výstřední nápad přes operační skupinu neprojde.

Hypersexualita

Jako protiklad k absexualitě byl navrhnut hypersexuální syndrom neboli závislost na sexu. Ta je příznačná touhou po více partnerech a v současné době se z ní léčí například golfista Tiger Woods. V minulosti tohoto lékařského pojmu využil i záletník Michael Douglas a nechal se dobrovolně léčit.

I proti tomuto návrhu ostře vystupuje profesor Lane možná i proto, že mezi symptomy patří i pouhé časté fantazírování o sexu a jeho plánování. Podle posledních výzkumů myslí muži na sex v průměru 13x denně, dá se tedy myšlenka na sex třeba 20x denně považovat už za poruchu? Podle jiných údajů pomyslí průměrný muž na sex dokonce každých 52 vteřin.

Dokáže zvíře změnit povahu člověka?

Gosling přesto uznává, že výsledky jeho průzkumu nemusí být stoprocentně pravdivé a nezpochybnitelné. Kdyby se výsledky obrátily, také by dávaly některým lidem smysl. Průzkum lze brát pouze jako generalizaci, jež se nemusí nutně vztahovat na každého jedince. Nicméně může být užitečný pro identifikaci vhodného domácího zvířete pro konkrétní osobu a rovněž pro zvířecí terapii.

Výzkum doktora Goslinga, který se objeví v časopise Anthrozoos v září 2010, však nedospěl k žádnému závěru v otázce: Vybírají si lidé zvířata podle své povahy, nebo dokáže zvíře za čas povahu člověka změnit?

Veterinář David Bessler z pohotovostní veterinární kliniky v New Yorku soudí, že v dětství byl jednoznačně “psí člověk”, ale vlastnit kočku ho trochu změnilo. “Abyste milovali kočky, musíte být schopni milovat věci pro ně samotné, mají svůj vlastní život a nejsou na vás nutně závislé,” podotkl. “Váš pes žije tak trochu pro vás.”

Vzbuzuje internet sebevražedné sklony?

Zvýšený počet sebevražd mezi náctiletými v britském městě Bridgend v roce 2008 vedl k otázkám o psychologickém nebezpečí sociálních internetových sítí. Někteří experti se dokonce obávají, že tyto sítě mohou naplňovat depresivní myšlenky u zranitelných náctiletých.

“Tato studie posiluje spekulace veřejnosti o tom, že přílišné vázání se na webové stránky, které nahrazují normální sociální funkce, může být spojeno s psychologickými poruchami, jako je deprese a závislost,” řekla Morrisonová. Soudí, že by se měly zvážit širší společenské důsledky tohoto vztahu a zjistit jasné účinky nadměrného používání internetu na duševní zdraví.

Morrisonové tým plánuje, že bude vztah deprese a závislosti na internetu nadále prověřovat.