Proč Panoptikum pitvorností?
“To je hanebný podvod,” zvolal jsem, “nehorázná kachna – z prstu vycucaný výplod nějakého méněcenného pisálka – nějakého zkrachovaného ubožáka, který smolí jakési báchorky z Šlarafie.
“Tihle chlapi sázejí na přehnanou lehkověrnost našeho věku a brousí svůj vtip na nemožných, zhola nepravděpodobných výmyslech na bizarních příhodách, jak tomu říkají; jenže lidem bystře uvažujícím,” (jako jsem já, dodal jsem v závorce a bezděky si položil ukazovák na kořen nosu) “lidem rozjímavého a vnímavého ducha je na první pohled zřejmé, že daleko nejbizarnější příhodou je okolnost, jak zázračně se tyhle bizarní příhody poslední dobou rozmohly. Pokud se mne týká, nemíním od nynějška uvěřit ničemu, co je jen trochu nevšední.”
Takhle méněcenným pisálkům před stopětašedesáti lety zaspílal americký spisovatel Edgar Allan Poe v povídce Anděl pitvornosti (Angel of the Odd), aby vzápětí nechal svého hrdinu protrápit se martyriem neuvěřitelných náhod, příhod a shod okolností, které na jeho hlavu sesílal onen nepravděpodobný vyslanec nebes.
Devatenáctého ledna 2009 uplynulo 200 let od chvíle, kdy se Edgar Poe narodil. Jediný pohled do kterýchkoli novin by ho přesvědčil, že anděl pitvornosti stále žije – a činí se víc, než kdy jindy. Anebo že by přece jen ti pisálci…?
Štítky: literatura